Milé kolegyně a kolegové,

máme za sebou téměř měsíc nouzového stavu, tak je dobré se ohlédnout v čase na to, jak se s touto dobou a jejími výzvami vypořádáváme. Doufám, že jste Vy, Vaši blízcí i klienti v pořádku.

Nevím, kde Vás moje sdělení zastihlo, zda jste doma díky karanténě, zajišťujete péči a distanční výuku svých dětí kvůli uzavření škol a školek, či nadále pracujete i když v novém režimu. Uvědomuji si i jako matka tří dětí, která zatím nadále pracuje v nezkrácené pracovní době, že je to pro všechny z nás náročné období. Všichni jsme byli nuceni změnit svůj denní režim, přizpůsobit ho novým povinnostem a vydat ze sebe i to, co jsme možná nevěděli, že bychom zvládli.

Ten, kdo je nucen zůstat v karanténě si na vlastní kůži uvědomuje, co to je nastavit si denní režim, který mu pomáhá zvládat odloučení a najít si činnosti, které dávají smysl a přinášejí i uspokojení, jak se o tom snažíme přesvědčit naše klienty. Není to zas tak lehká záležitost, že?

Pro ty, kteří jsou vystaveni převzít roli učitelů svých dětí, je to období, které klade velké nároky na trpělivost, kreativní objevování způsobů, jak dětem látku zajímavě přiblížit tak, aby jejich odpor byl možná co nejmenší. Za sebe mohu říct, že je to opravdu velká výzva.

Pro kolegyně a kolegy, jejichž pracovní náplní je především příprava budoucích ergoterapeutů na VŠ, se otevřela velká potřeba učit se používat moderní technologie, aby pokud možná co nejméně byla narušena kontinuita výuky.

Ti z vás, kteří i nadále pracují ať na lůžkách akutní či následné péče, v domovech seniorů či ambulantních provozech, jsou nuceni vypořádat se s novými podmínkami výkonu práce. Nejen nutnost používání ochranných pomůcek, na kterou jsme nebyli dříve zvyklí, ale i nutnost volit jiné a méně kontaktní způsoby práce, nás vede k reflexi vlastních postupů a hledání nových způsobů intervence. Ačkoli jste sami též unavení a můžete pociťovat obavy o sebe nebo své blízké, snažíte se být maximálně empatičtí a projevit pochopení a lidskou sounáležitost s vašimi pacienty. Zvláště to je důležité, pokud pracujete s klienty seniorského věku, kteří již téměř měsíc nemají kontakt se svými příbuznými díky zákazu návštěv, nemohou jim být doručeny věci osobní potřeby a jsou do značné míry odkázáni na zodpovědný přístup nás, zdravotníků.

Pro osoby v ambulantní péči vyvstala otázka, zda pokračovat v poskytování péče díky nedostupnosti ochranných pomůcek či zvážit využití jiných prostředků komunikace se svými klienty na dálku. U OSVČ je mimo to ještě ve hře i otázka vlastního ekonomického zajištění, což je velmi náročné.

Pro ČAE také z této situace vyvstaly nové úkoly. Jak jsme vás informovali, snažili jsme se o nasmlouvání výkonu distanční terapie, v kterém jsme ale nebyli pojišťovnami podpořeni a vyplynuly z toho pro ČAE další úkoly pro jednání s pojišťovnami a obhájení našeho práva na uzavírání smluv pro ambulantní pracoviště, které se děje stále velmi sporadicky. Také jsme upozornili MPSV na potřebu zahrnout mezi OSVČ i ergoterapeuty, kteří takto podnikají a na které nezapomínáme a jejich práce si vážíme, protože klienti mají o ergoterapeutické služby zájem, ale pojišťovny zatím tento názor nesdílejí.

Můžeme se také zamyslet, o čem toto období informuje ergoterapeuty. Ačkoli nejsme v první linii zdravotníků, kteří zachraňují životy a jejichž práce si velmi vážíme, je možné říci, že aktuální situace v mnohém podporuje to, co se snažíme své pacienty a klienty učit. V době krize, kterou ale nemusí být jen pandemie, ale také těžký úraz, nemoc, ztráta sociálních jistot, duševní nemoc či narození dítěte s onemocněním, je důležité stanovit si v životě priority, zachovat si denní rytmus a hledat způsoby, jak být přes svá omezení užitečný a zažívat smysluplnost svého konání.

Uvědomujeme si, že co drží lidi nyní duševně fit je především zachování kontinuity běžného dne a praktická činnost. Někdo šije roušky, někdo se naučil péct chleba, jiný pomáhá ostatním tím, že jim nakoupí. Ergoterapeuti třeba tvoří informační materiály pro své pacienty, vyrábí si nové terapeutické pomůcky nebo se učí pro potřeby terapie využívat moderní technologie.

Výzvou pro náš obor je, jaké nové způsoby práce můžeme využít, jak se více jako komunita semknout a společně sdílet. Cílem ergoterapie bylo, je a bude umožnit klientům žít běžný každodenní život, který je právem i potřebou každého z nás. Učíme praktické činnosti a věříme, že jsou pro život a pocit osobní pohody člověka nezbytné. Současná situace nás v tom ještě více utvrzuje. Držme si i nadále naši jedinečnost a nesnažme se napodobovat jak v používání diagnostických, tak terapeutických prostředků jiné profese. To, co je naše, je využití činnosti a zaměstnávání v terapii.

Ačkoli je naše profese často právě díky zaměření se na běžné denní činnosti vnímána jako „málo“ vědecká, v dobách krize se ukazuje, že lidi pomáhá držet nad vodou právě to, co jim nabízí ergoterapie. Pojďme to nyní zúročit. Řečeno písní…

„Upeč třeba chleba, postav třeba zeď, žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď, začni s tím hned teď. Dělání, dělání, všechny smutky zahání, dělání, dělání je lék….“

Moji milí kolegové, držím vám palce, ať vás doba nepoloží a využijete její příležitost pro uvědomění si toho, co je důležité, a to jak v práci, tak v životě. Pečujte o svou duševní pohodu, protože je potřebná i pro vaše příbuzné, přátele, pacienty, klienty.

Pevně doufám, že se nám podaří se v brzké době opět osobně setkat na nějaké akci pořádané ČAE a do té doby vám všem, vašim blízkým, pacientům a klientům přeji pevné zdraví.

Za ČAE Jana Jelínková, prezidentka